Byla zveřejněna nová metodika, která bude užitečná pro všechny mykology a milovníky přírody zajímající se o ochranu hub a jejich stanovišť
Na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP) byla uveřejněna Metodika druhové ochrany hub (ZIP soubor), zaměřená na velké houby (makromycety) a vypracovaná v letech 2018–2020 za účasti řady členů ČVSM v rámci projektu TAČR TITBMZP710. Projekt zaštítila Masarykova univerzita v Brně, role koordinátorů práce a editorů výsledné metodiky se zhostili Petr Hrouda a Daniel Dvořák. Se souhlasem MŽP je metodika od března 2021 umístěna i na stránkách naší společnosti (odkaz).
V úvodu metodiky jsou charakterizovány role hub v přírodě a prezentováno základní rozdělení hub na ekologické skupiny. Druhá kapitola přináší přehled stanovišť české krajiny a jejich významu z pohledu ochrany hub, včetně příkladů zastoupených druhů a ukázek mykologicky nejvýznamnějších lokalit. Následuje rozbor faktorů, které mohou být příčinou mizení druhů v širším měřítku i na konkrétních lokalitách, a dále shrnutí možností ochrany ohrožených druhů hub. Stěžejní je závěrečná část metodiky věnovaná problematice managementu stanovišť ohrožených druhů. Je zřejmé, že různé druhy mají různé nároky – pralesní druhy potřebují dlouhodobě bezzásahový režim, stepní a luční druhy zase pravidelnou pastvu nebo kosení, mokřadní druhy stabilní vodní režim – a právě možnosti a přínos či úskalí různých typů praktické péče a hospodářských zásahů jsou zde rozebrány s příklady konkrétních druhů na jejich lokalitách.
Speciální pozornost je v celém materiálu věnována 87 druhům navrženým pro novelizaci stávajícího seznamu zvláště chráněných druhů hub (vyhláška č. 395/1992 Sb.). Tyto druhy byly vybrány tak, aby reprezentovaly mykobiotu různých biotopů, zastoupených v naší přírodě; v řadě případů mohou dobře posloužit jako „deštníkové druhy“ na místech svého výskytu. Některé z nich již požívají zákonné ochrany podle zmíněné vyhlášky, jiné ji dostanou v případě schválení novely (což je bohužel v nedohlednu). Kromě toho, že ve zmíněných příkladech ohrožujících faktorů a managementových opatření jsou akcentovány právě tyto „cílové“ druhy, je každý z nich podrobně popsán v přílohách s informacemi o ekologii, rozšíření, ohrožení, důvodech ochrany a vhodné péči o jeho stanoviště. Tato zpracování konkrétních druhů jsou rozdělena do tří příloh (mykorhizní, lignikolní a pozemní saprotrofní druhy) o celkovém rozsahu téměř 400 stran.
Celá metodika vychází jednak z nálezových dat o konkrétních druzích, shromážděných excerpcí literárních a herbářových pramenů, jednak ze stovek hodin terénních šetření, jež v rámci projektu v letech 2018 a 2019 probíhala. V rámci nich byl na lokalitách cílových druhů (vytipovaných na základě rešerší a případně i nově zjištěných) ověřován aktuální výskyt, ale i jen potenciál výskytu (při absenci druhu) a také zaznamenány případné negativní vlivy na lokalitě pozorované. Pro efektivní koordinaci terénních prací a shromažďování nálezových dat byl díky účasti Ondřeje Zichy (Biolib.cz) vytvořen samostatný on-line databázový modul MapReport. Ten umožňuje mimo jiné třídění a jednoduchou filtraci nálezových dat, vizualizaci lokalit na mapě a také plánování návštěv lokalit a ukládání strukturovaných reportů.
Jako editoři metodiky doufáme, že bude k užitku nejen mykologům, ale i pracovníkům ochrany přírody z různých pracovišť. Zároveň vzniklý materiál považujeme za otevřený dalším doplňkům, opravám a upřesněním a byli bychom rádi, kdyby byl východiskem pro další podobné metodiky.
http://www.czechmycology.org/zprava.php?m=3
